Cesta k muzikohraní aneb býti poslem radosti…

Cesta k muzikohraní byla vedena různými stezkami. Někdy se zdálo, že putování jde lehce, snadno a hravě. Jindy to byla velmi strašidelná stezka odvahy, kterou jsem zažívala jako dítě na pionýrských táborech. Opředena strachem, bolestí, zklamáním, beznadějí, pocitem viny a frustrací. Člověk by se lehce v této fázi ztratil.

Avšak, aniž bych tušila, formoval mne každý krok, každá emoce, každý zdar i nezdar. Každé setkání,  byť né vždy příjemné bylo součástí mého plánu duše. Teď už to vím, ale v dětství a dospívání mi unikaly souvislosti. 

Od malička jsem cítila obrovskou touhu hrát na hudební nástroj. Chtěla jsem hrát na piano, avšak žádný z rodičů nevyslyšel mé volání a přání se zasunulo do šuplíku „nezrealizováno“. Zkoušela jsem se naučit na kytaru. Jako samouk, kterému to nejde hrát na počkání,  jsem s tím velmi rychle skončila. 

V mých 13 letech jsem začala jezdit do trampských osad, kde se u ohně hrálo na kytary, zpívalo a prožívalo napojení s přírodou. Tam jsem pociťovala chvíle pospolitosti, jednoty a bezpečí.  Setkala jsem se s lidmi různého věku a profesí, kde nebylo rozdílu. Velký vliv toto poznání mělo na mé další cestě. Od dětství mne také bavil tanec. V tanci vše plynulo, cítila jsem se svobodně, radostně a lehce. Byl to zaručený lék na „blbou náladu“. Byla to jakási terapie, i když jsem o tom takto vědomě nesmýšlela.

Životem mne doprovázel v různé intenzitě tanec, zpěv, koncerty a společné muzicírování s různorodými lidmi. Pozastavilo se vše, když jsem začala býti mámou. Buďto jsem čekala dítě nebo rodila, kojila, starala se o domácnost, vařila, prala a opomíjela mé potřeby. Jednoho dne se však staly bolavé události a já je potřebovala řešit, protože mne to zastavilo až tak, že jsem nebyla schopná vnímat mé krásné a zdravé děti. Jakoby na mne dopadla těžká černá opona.

Poté, co jsem navštívila jednu zajímavou terapii, která ze mne těžkosti a černotu „odloupla“, začala jsem tuto metodu studovat. A když jsem nasedla do pomyslného vlaku, který si to pádil známou i neznámou krajinou, potkávala jsem se sama se sebou, objevovala své dary , dovednosti, a tím se mi otevíraly další možnosti a nové brány ke vzdělávání. Začala jsem pracovat s esencemi a také studovat muzikoterapii….

A tak se stalo, že jsem ke svým osobním konzultacím a prožitkovým seminářům přidala muzikohraní. Hudební interaktivní projekt, který, jak s oblibou říkám, rozveselí každou duši v každém věku. A já vždy s vděčností pozoruji nadšení, uvolnění a radostnou jiskru v oku každého z účastníků. Děkuji za to, že mohu býti poslem radosti….